Architektonické řešení objektu: při rekonstrukci objektu bylo postupováno opatrně a pomalu, jednak z důvodů ekonomických, většina oprav probíhala svépomocí, což se nakonec ukázalo jako velmi dobré, protože zde vznikl prostor k přemýšlení před tím, něž se začalo s velkolepými opravami, úpravami, změnami způsobu užívání, a možnost zde chvíli pobývat, poznat ducha daného místa, zabydlet se.
Po čase se zjistilo, že budova funguje dobře a to např. v částech, které by při dostatečném přísunu financí na začátku byly řešeny radikálněji. A že stačí v podstatě „trochu uklidit“. Naši předkové často věděli, co je vlastně nejlepší, uměli cítit elementární energie daného prostředí. Stavební úpravy, které byly v objektu postupně prováděny, působí spíš tak, jako by to tak bylo odjakživa.
Vytápění objektu: Objekt je vytápěn primárně dřevem, a to třemi samostatnými tělesy, část restaurace je vytápěna masivními finskými kamny ze šamotových cihel vybavenými také pecí na chleba, která je využívána v zimních měsících, povrch tělesa je omítnut hlazeným hliněným štukem imitujícím tadelakt. Spodní část je vybavena menší šamotovou stavbou sestavenou z recyklovaných prvků . Na povrchu tohoto tělesa byl použit marocký štuk při příležitosti konání workshopu s výukou tadelaktu. Střední část budovy, byt majitelky, je vytápěna rovněž klasicky dřevem.
Použité prvky: Podlahy v těch částech objektu, kde původní podlaha nebyla zachována, byly řešeny jako odvětrávaná dutina se zavěšenou dřevěnou konstrukcí s výplní ze slaměných balíků. Nevhodná okna objektu byla v horní části vyměněna za okna nová, připomínající pravděpodobné původní tvarosloví, tato okna splňují požadavky pasivního standardu, izolační dvojsklo je umístěno na straně interiéru objektu, vnější okno je jednoduché. Spotřeba energie na vytápění po těchto úpravách byla snížena zhruba o 60 %. Povrch oken je opatřen pouze nátěrem z lněného oleje a okna jsou utěsněna konopím. Ve spodní části objektu byly v některých částech použity recyklovaná okna a dveře z jiných staveb. Všechny interiérové konstrukce ze dřeva jsou opatřeny nátěry z vaječné tempery a pigmentovány jílovými pigmenty. Hliněné omítky v objektu byly namíchány z místní hlíny obsahující také kaolínovou složku.
Permakultura: V roce 2009 zde probíhal kurz permakulturního designu a od této doby bylo zintenzivněno ozeleňování okolního minimálního pozemku, na přilehlé terase se pěstuje zelenina, která je primárně používána pro potřeby restaurace, ovoce, ze kterého se vaří domácí marmeláda. Stávající betonová terasa byla proměněna v menší zahradu, vznikl vyvýšený záhon a do objektu bylo vpuštěno víno, které roste po celé délce proskleného koridoru, dále byly řešeny svody dešťové vody z přilehlých rozlehlých střech, která nyní neodtéká do kanalizace, nýbrž je zadržena na pozemku a slouží k zavlažování. V objektu jsou provedeny dvojí rozvody vody, zvlášť voda užitková a pitnou.
Workshopy a kulturní akce: Budova slouží současně k několika účelům, je zde provozovna restaurace, byt majitelky, konají se zde různé kulturní akce a divadla, výtvarné aktivity pro děti a mládež a dále semináře pro širokou veřejnost zaměřené na témata přírodního stavitelství.
Závěrem: Zajímavostí objektu jsou jeho sklepní prostory, které jsou nejstarší zachovanou částí, jejich součástí je tzv. ledárna, která v dřívějších dobách sloužila k dlouhodobému uchování většího množství ledu.
Autor a investor: Petra Oratorová, M. Arch